japanchin.net
|
Česká historie Ale v roce 1984 jsem se rozhodl koupit štěně „Pekinéze“. No dopadlo to špatně. Na bonitaci jsem zjistil, že chovatel si ze mne udělal legraci a prodal mně štěně pro chov nevhodné. Dal jsem ho jako dárek spolupracovníkovi a hledal jsem dál prostřednictvím klubu chovatelů psů pekinézů, japan-chinů a neloveckých španělů Praha. A našel jsem. Pan Bedřich Wal z chovatelské stanice „z Podzvičínských hvozdů“ měl štěňata a tak jsem od něj koupil krásnou fenku stříbrného pekinéze. Byla bez kazu. Ale po roce v neděli odpoledne náhle začala naříkat, padla na bok a byla mrtvá. Celé to netrvalo ani 10 minut. Já i manželka jsme plakali jako děti. Náš zeť ji vzal a zavezl na veterinu do Opavy, kde zjistili, že jí praskla děloha. Prodělávala totiž zánět pyrometry, aniž by se projevily jakékoli příznaky onemocnění. Do poslední chvíle byla veselá, normálně žrala, netrpěla žízní, prostě nic nějakému onemocnění nenasvědčovalo. Tehdy jsem se zařekl, že již žádného psa nikdy domů nepřivedu.
Jenže člověk míní atd…
Brzy na to jsem jel do Prahy na schůzi klubu chovatelů, a protože tam byli i chovatelé Japanů uslyšel jsem, že paní Marta Edelmannová z chovatelské stanice „Ze stříbrných nocí“ nabízí k prodeji fenku Japana. Byla tehdy čtyřletá Fatma a měla za sebou i výstavní úspěchy. Domluvili jsme se a za týden již byla z jižních Čech na severní Moravě. Do té doby jsem nepoznal něco takového jako je Japan – chin. Ona se okamžitě zamilovala do nás a naše celá rodina do ní. A tento vztah k tomuto plemeni nám zůstal do dneška. Kdykoliv zahlédneme Japana někde ve městě neodoláme se s ním pozdravit a majiteli pochválit výběr plemene.
Když došlo k vytvoření Japan-chin klubu byl jsem požádán o spolupráci jako poradce chovu pro oblast severní a později i jižní Moravy. Vykonával jsem to aktivně, ještě i po úraze, ale nakonec mne zdravotní stav přinutil k ukončení chovu a klub jsem požádal o uvolnění z pověření. Po zasedání výboru klubu jsem obdržel zprávu, že výbor se rozhodl odměnit mne za dřívější činnost tím, že mně udělil čestné členství. Také jsem stále ve Zpravodaji uváděn „jako poradce chovu“. To je vše, co Vám mohu o sobě a mé chovatelské činnosti říci.
Přejí Vám osobně a všem, kteří milují Japany stejně jako já hodně chovatelských úspěchů a hodně zdraví pro ně i jejich pejsky. Srdečně zdravím Mičulka Vladimír. Velmi děkuji panu Mičulkovi za jeho text a jeho práci, kterou věnoval k rozvoji chovu plemene japan-chin.
Eva Frančeová |